Krk a záda, bolest mám ráda

11. června 2010 v 7:17 | Yori |  Push up/Push down
...
Aloha špunti! :)
Taaak jelikož jsem místo školy doma (ano i mě sem tam pán Bůh požehná), sem se rozhodla zase trochec napsat :)
Právě včera jsem byla nucena jít na závažnou operaci :D ...vyčerpaná horkem sem se plahočila nemocniční uličkou, která byla zbarvena do ruda. Krvelačná sestřička a psychopatický doktor se smáli a brousili nože :D :D ...takhle to úplně nebylo, ale co už. No a tak si do mě, jak sám řekl, s potěšením řízl. Mám 4 stehy a sem mega drsná. Ovšem má to i své stinné stránky...moc to bolí! Mám pocit, jakoby mi měl explodovat krk a ze zad vylést vetřelec...AU
(pozn.: tímto žádám Asagiho, aby změnil look blogu, danke)

se slzou v oku Yori, nejdrsnější blogerka
 

Harém s hárem :)

9. června 2010 v 23:01 | Yori |  Gynda u Temelína
best 3
Ou máj God :D :D
Tož jak nadšeně a zapáleně jsme začali, tak rychle jsme aj skončili :D ...dostali jsme se pouze k vytvoření dokonalých rubrik a šmitec. Já sem se zmohla na jeden článek, ale tož vše...jaká hanba. Tak tedy znova. START !!! Začínáme. Krom nás by se tu mohla sem tam objevit aj naše přítelkyně **** (nevím jak si zde bude říkat) O to to bude zajímavější...no tak co, šup šup :D Psát, nekoukat nebo dostala hadicí ...vaša Yori :)

Busem tam a zase zpátky: Ráďa telefonista

18. února 2010 v 22:07 | Yori |  Push up/Push down

Ehm...tak tedy popřed bych chtěla poděkovat svému blogerskému partnerovi, že se velice chvatně vyvlékl z povinnosti napsat první článek...děkuji :D ...nu což, někdo to udělat musí a jelikož jsem měla dneska nadmíru divný den, ráda se s váma podělím.
Chodím do jisté pochybné školy (podle mě je to kachumlovaná psychiatrická léčebna Dr. Chocholouška) někde v Pochybnově :D a jelikož jsem duší i bydlištěm Kopaničár, tak dojíždím :D tzn. jezdím busem. Musím přiznat, že jsem v buse zažila ledasco. Rádoby horského turistu, který se přišel do autobusu jenom přesléct a to takovým způsobem, že si převrátil svert, Metalistu muzikanta, který prská o dušu a v neposlední řadě Revizora :D ...ale to co jsem viděla dneska, to mě rozzsekalo.
Seděl s námi na zadní 5ce. Měl zváštně vyhlížející černou bundu, červenou vestu, zelenou čelenku a velice podezřelé žluté sluneční brýle. Tu a tam se po nás podíval, tu a tam doslova zíral, tu a tam se choval velice kultivovaně (zarazil si ukazováček do nosu a hledal, pak s výrazem "dobrý macek" ho slupl)...byl to zvláštní tvor a zřemě né z naší planety...byl to *zlověstné ty dy dy dýýý* Radek :D ...Radek telefonista :D

Následuje krátká, ale výstižná reportáž z autobusu pravidelné linky Uherský Brod-Vyškovec:
Ráďa: zvedá telefon, zapína hencfrý a přikládá k uchu. "Ježíííííš Hozíííkuuu, to jsem já, Ráááďa. Božíčku tebe jsem neslyšel ani nepamatuju. Co takhle udělat si malý výlet, že bych za tebou jako dojel mašinkou do Prahy a vyrazíme na lov..."
Lil: smích kachumluje obrovským zájmem o hru bulánci
Pipa: žere čepicu
Maara: snáží se zakrýt obovský úsměv (ne-li přímo výbuch) ...čepicí :D
Paťa: "jakože" kouká z okna
a já ... já se mu vysmála do xichtu

s privilegiem prvního článku
Vaše YORI :D :*
 


nesmyslný začátek smyslného Fatal-Proxy

16. února 2010 v 16:48 | Asagi & Yori
...a tak se dvě pochybné individua rozhodly, že to ještě s tím blogem zkusí. Vyzbrojeni ostrovtipem (který se v mnoha směrech může rovnat úžasným nožům HenkelBach), znalostí gramatiky mateřské řeči a pomoučeni moukou z jedinečných Delta pekáren, vyšly vstříc krutému blogerskému světu (...zase).
Plni optimismu doufají, že návštěvnost bude vyšší než na virusovém oddělení v nemocnici sv. Eboly.
Tak vás tedy burcuju a doufám, že sem zavítáte alespoň dvakrát ;) ...slunce v duši

vaši Asagi & Yori

Kam dál

© 2009 Asagi & Yori productions S.R.O